Rumunský básník Radu Sergiu Ruba se narodil 14. října 1954 v Ardud. V jedenácti letech zcela ztratil zrak. V letech 1974-1978 studoval francouzskou a anglickou filologii na univerzitě v Bukurešti. V letech 1978-1990 pracoval jako učitel francouzského, rumunského jazyka a literatury jako specializovaný inspektor na ministerstvu školství a vědy odpovědný za subsystém speciálního vzdělávání pro zrakově postižené. V roce 2006 byl zvolen prezidentem Asociace nevidomých v Rumunsku.

Der rumänische Dichter Radu Sergiu Ruba wurde am 14. Oktober 1954 in Ardud geboren. Mit elf Jahren verlor er völlig das Augenlicht. Von 1974 bis 1978 studierte er französische und englische Philologie an der Universität Bukarest. Von 1978 bis 1990 arbeitete er als Lehrer für Französisch, Rumänische Sprache und Literatur als Fachinspektor im Ministerium für Bildung und Wissenschaft, das für das Teilsystem Sonderpädagogik für Sehbehinderte verantwortlich war. 2006 wurde er zum Präsidenten der Blindenvereinigung in Rumänien gewählt.

CZ
ROM

CZ

VÝBOR Z KORESPONDENCE E. pro A.
překlad z rumunštiny Jarmila Horáková, interpret Radka Fidlerová

Drahá A, byl u mě nějakej Ruba,
znáš ho?
Je něco jako šéf tam u nich,
u slepejch,
pro celý Rumunsko!
Dokonce i v Evropě
je někdo všechny občas svolá
a nechá je
aby si po libosti pokecali.

A tenhle Ruba je ještě větší zvíře!
nechali ho mluvit v rádiu
a dokonce ho cpou i do televize!
No budiž.

A co si myslíš, že po mně
tenhle chlap chtěl?
Nic víc a nic míň než ženský!

Respektive ženské hlasy, řekl,
ale to konec konců znamená

taky ženský.

Pro nějaký jejich studio,
kde se nahrávaj´ knihy.
Sedneš si k mikrofonu a čteš slepejšům
nahlas. No!

Potřebuje jenom ženský!
A navíc nekuřačky.
„Jak staré?“ zeptala jsem se ho.
Potřebujou hlavně mladý,
a navíc takový ty vzdělaný,
co uměj cizí jazyky,
no dobře!

Myslela jsem si, že si nevšim´ ironie,
ale odpověděl mi, že:
i když je věk důležitý,
tak délka nohou podstatná není.
Proč nechtějí mužské hlasy,
nevím.
Kniha jako kniha.
Copak Bídníci načtení chlapem
nebo Mark Twain nezněj´ dobře?

Ale
už jsem se ho nezeptala
jakou literaturu chtějí
stejně mi nedal pokoj s těmi

ženskými hlasy
jasnými
sladkými
sametovými.
Neví, co s nima sakra vyvádí,
jen aby je nepotřeboval
na orální sex!

Řekla jsem mu, že se prozatím
nemůžu vyjádřit.
Ale proč nechce pro ně,
nevidomé,
vodící psy?

Nějak ironicky to vrátil,
nepamatuju si už, co řekl,
protože jsem dávala pozor,
aby zase po mně něco nechtěl!

Tak jsem se zase vrátila k tématu:
Potřebujete tam u vás – nevidomých –
hodně knih?

Vysvětloval mi něco složitého
o tom, jak jazyk
vědomí
mozek nebo duch
vývoj lidstva
jeho vzdělání slovem

a ne vizuální cestou…

Jistý je, že jsem se nesmála.
Ke mně do kanceláře ho dovedl
chlápek,
oblečený jako funebrák
a celou dobu na mne zíral.

Nemohla jsem si ani zapnout
telku
a dívat se na Animal Planet, na tygry,
ty mám ráda.

Myslela jsem si,
že nechám slepejše mluvit
a pustím si telku bez zvuku.
Ale kdepak!
Začal mlít něco o dětech.
Proč nenecháme nevidomé děti,
aby chodily do škol?
Proč nepřijmeme bůh ví jaké
vyhlášky?

Vytasil se na mne s čísly, jmény,
místy
a s našimi prezidenty a s našimi
tajemníky,
s řediteli, kteří nepodepsali bůh ví
jaké papíry!

Vykládal těm lidem o hodnotě vzdělání
a o vzdělání jako nejvyšší hodnotě
pro člověka
Vykládal jim o člověku!

Až jsem vylítla:
Proč by sakra měli posílat dítě, které
nevidí, do školy
a nenechat je doma u mámy?
Když ty jejich školy jsou stejně
jenom v několika městech,
takže: Proč by měli dítě stresovat
s knihami a odloučením od rodiny,
na co potřebuje knihy?

K čemu potřebuje slepec vědět,
jaká je rychlost světla
a kdy Pejsek s Kočičkou pekli dort?
K čemu? Uvidí snad někdy světlo?
Uvidí snad někdy ten dort?

Nemusím ti ani povídat, jak
mě těšilo sledovat
jeho ksicht.
Tenhle Ruba celý zrudl a chystal se,
že mě seřve.

Řekla jsem mu, ať se uklidní,

že jsem veřejný činitel.
Zařval, že i on je veřejnost,
Vyhrožoval mi Evropou!
Začal tím ministrem z Anglie,
který je stejný jako oni,
anebo že by to byl jejich ministr
v Evropě? – Netuším!
Pak na mě vytáhl rovnost,
lidská práva
a že pro člověka,
hlavně pro nevidomého,
jako by ten svět nebyl
stvořen – tak je plný děr!

A že Bůh stvořil,
právě mě,
abych je ucpala. Ty díry?

ROM

CZ
ROM

Fotogalerie

Web vyrobili ve Webklient.cz