A brief description of Alena Vávrová's poetic work If the poetic work of Alena Vávrová could be compared to an object, it would probably be a symbol of eternal movement, the restlessness of a clockwork, the unceasing energy of a sharp sensuously juicy imagination and an unusual linguistic culture.

Her poetry is evidence of a sometimes ruthless critical interpretation of this time. The vicissitudes of the course of the world, as well as her personal history, intertwine in a lyrical testimony that is unparalleled in Czech poetry.

(PhDr. Miroslav Kovařík wrote about the poetess)

https://www.penklub.net/alena-vavrova
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alena_V%C3%A1vrov%C3%A1

kontakt:
https://www.facebook.com/alenka.vavrova.75
alenkavavrova@tiscali.cz

Kurze Charakteristik des Prosawerks von Alena Vávrová

Würde sich die Prosa-Dichtung von Alena Vávrovás mit einem Objekt vergleichen lassen, wäre es wahrscheinlich das Symbol der ewiger Bewegung, die Unruhe eines Uhrwerks, die nicht zu bändigende Energie von ausgeprägter, sinnlich saftiger Imagination und nicht alltäglicher Sprachkultur.
Ihre Poesie ist der Nachweis für die fast schon erbarmungslos kritische Interpretation unserer Zeit. Die Peripetie des Laufs der Welt sowie auch ihre ganz persönliche Geschichte verflechten sich in lyrischen Zeugnissen, die in der tschechischen Poesie ihresgleichen suchen.
(PhDr. Miroslav Kovařík schrieb über die Dichterin)

Tichounce
zvrací
do perleťových
perel pámelníků
podél postříbřených pěšinek

a budou to básně
budoucích dětí
a budou to básně otců otců
básně linoucích se lián
fialovounkých spirál

a rovněž básně obyčejných
mateřídouškových
maminek

(čte Milan Hrabal)

Sileciosamente

Devolviendo

En nacaradas

Perlas de bolas de nieve

Junto al senderito plateado.

Y habrá poemas

De niños venideros

Y habrá poemas acerca de padres de padres

Poemas de lianas flotantes

Espiralillas.

Y también poemas de ordinario

Tomillo

Mamitas.

Traducido por

Paula Alejandra Buil Maldonado

Střihoruký Edward

…ale kam skryješ bílé

komíny toho domu

postel

dveře

okna

a stůl s počítačem..?

Strach leje Svijany

na diazepam

Přichází ze tmy

noční exekutor

Zabavuje sny

Cpeš si je do podprsenky

Bojíš se

jeho nůžkovité pracky

na Stodolní se procházejí Lvi

facky padají jako stodoly

Neskryješ

svou tvář

Dward Scissorhands

——————————————-

…but where do you hide the white ones?

chimneys of that house

bed

door

windows

and a desk with a computer…?

Fear pours Svijany

on diazepam

It comes from the dark

night bailiff

He takes away dreams

You stuff them in your bra

You are afraid

His scissor buckles

Lions are walking down by Stodolní

Slaps fall like barnacles

You don’t hide

your face

(transalted by: Ivan Vohrna)

melancholie za okny v záclonách
melancholie zvadlé
melancholie chryzantémy
melancholie vanitas
melancholie plyne čas
melancholie na mlhách
melancholie černé stěny

( Ze Sojky z nebe utržené, báseň Melancholie)

Μελαγχολίες

Πίσω απ΄τα παράθυρα στις κουρτίνες

Μελαγχολίες

Μαραμένες

Μελαγχολίες

Χρυσάνθεμα

Μελαγχολίες

Ματαιότητα

Μελαγχολίες

Κυλάει ο χρόνος

Μελαγχολίες

Στην ομίχλη

Μελαγχολίες

Του μαύρου τοίχου

(do řečtiny přeložila Lenka Kanellia)

Z ulice mudrce Báseň
přitáhnula si za vlasy
a teď ho rozčesává

Starý muž s copánky
/to se stává/ mžourá
do slunce podzimního

Už sklaply všechny pasti slov
a myšilov se diví diví diví
až udiven je zcela

udiven zamotává zpátky
steny a prsteny po Němcích
do klubíček vln

Von der Straße zog ein Gedicht
den Weisen an den Haaren her
jetzt kämmt es ihn

Der alte Mann mit Zöpfchen
/ja wirklich/ blinzelt
in die herbsliche Sonne

Schon sind alle Wortfallen zugeschnappt
und der Rattenfänger wundert wundert
bis er ganz verwundert ist

verwundert wickelt er
die zurückgelassenen Ringe
der verschwundenen Deutschen
in die Wollknäuel

Radostná báseň

radost z básně stříká
 jako nadrženej chlap
před obrazem Marilyn Monroe
radost má barvu červenou a modrou
Točíme se v kruhu
refrén má na prstýnku duhu

Radostná báseň se v píseň proměňuje
červený šátečku kolem se toč kolem se toč
kolem se toč
červená báseň roztáčí
seděmděsať sukeň mala
a preca sa něvydala
veliká i malá
s oblohou tančí o život
Refrén má na prstýnku duhu.

Na lavičce

Páni, já měla kluků
kolik jsem srdcí zlámala
a teď už jenom rohlík do kávy
Páni já měla kluků
jeden mě naučil kouřit globusky
jeden hrát na kytaru
bouchal mě přitom polínkem přes prsty
jeden mě naučil řídit motorku
jeden mě chvíli vodil za nos
jeden na jízdárnu za hemelkama
jeden mě naučil milovat psy
a tak mě koupil do garsonky štěně vlčáka
jeden mě celý týden maloval
jeden mi napsal báseň
jeden mě zabil v detektivce
ale jenom jeden jediný mě znovu vzkřísil
 a do očí mi vhodil malé tygříky
 a pak si klidně odešel
už je tam můj mazlivý děda
co já tu bez něho
No řekněte, tygříci za ním odešli
i já je půjdu hledat …

(před zrcadlo)

Vypni hruď
Dýchej zhluboka
Usměj se na sebe
Vyslovuj rychle
Ale zřetelně
Stále dokola:

Užmid
Ošlo
Užmid
Ošlo

Teď …?
Výborně
O nic jiného
vlastně nešlo

Jen žádné velkodušnosti

(przed lustro)

Wypnij pierś
Oddychaj głęboko
Uśmiechnij się do siebie
Wymawiaj szybko
Ale zrozumiale
W kółko Macieju:

Jużmiedż
ocoidzie
Jużmiedż
ocoidzie

A teraz…?
Wspaniale
O nic innego
właściwie nie idzie

Tylko żadnej wielkosuszności

vyšlo ze mě
sedm nespoutaných žen
divoce poznačilo
každý den v týdnu
svým pletivem

Jsem posedlá být kočkou
ze všeho se vylízat
mít sedmkrát života
sladko i pryskyřično
sít jalovčinky na mor
stejnosti
stejnosti
stejnosti
lho

wyszło to ze mnie
siedem niejarzmionych kobiet
zaznaczyło dziko
każdy dzień w tygodniu
splotem swych obecności

Jestem opętana chcę być kotem
ze wszystkiego sie wylizać
mieć siedem žywotów
słodko i żywicznie
siáć jagody jałowca na pomór
sieć jałówek na zarazę
jednakowości
jednakowości
jednakowości
obojetno

ve struny se vysypalo
zrzavé jehličí
tvá harfa zapláče
tvá harfa zakřičí
ten zvuk nás zabolí
Miláčku Jak je ti
Náhle vše uletí
Havrani na poli
říkej mi cokoliv
nic už se nevrátí
jen to co zabolí
nikdy se neztratí
a já ti zazpívám
takovou písničku
a ta ti zůstane
jak slza v hrníčku
slzenka voděnky
z té čisté oblohy
co vždycky pomůže
každému na nohy
Nohy se rozběhnou
pak začnou tancovat
když budeš můj milý
na harfě nocovat

red needles spilled
into the strings
your harp will weep
your harp will scream
we´ll be hurt – by that sound
Honey How are you
everything flies away
Ravens from the field.
Tell me anything…
and nothing will return
only things that hurt
will never be lost
and I will sing to you
such a little song
and she stays with you
like a tear in a beaker
a little tear of sweet water
from that clear sky
which always helps
to everyone rise
The Legs start running,
then start dancing
if you will my love
sleep on the harp

Poprvé na plech

ještě to dopoledne
kdy jsem k nim poprvé
co Janova dívka s ním přijela z Čech
na návštěvu pod Šibeniční vrch do Holíče
Opili mě páleným tak, že jsem jim usnula
uložili mě na dvůr na plachtu pod orechom
jeho kmen předtím jsem bravurně
barevně poblinkala dýňovou polévkou
probodlo mě až odpolední slunce
otevřela jsem oči
a uviděla tetu omývat strom
vodou a čisťoulinkou bílou plínkou
studem jsem oči rychle zavřela
mrtvou jsem ale neuměla dělat dlouho
byli na mě pak neskonale hodní
a stále dokola se omlouvali
“čo sme ti to preboha děuča porobily
my netušili, my nevěděli že tak velká už devatenáctiletá slečna
postrádá zcela byť sebemenší pijácký trénink”
pak při loučení dojatě a zahanbeně
slíbila jsem jim do příště svoje polepšení
Všichni mě objímali
pak museli jsme se s Janem od vrátek vrátit zpátky
a já u nich na cestu umyla si
své dlouhé vlasy
ještě před mytím
je teta hřebenem na vši
důkladně dýňavou polévku
z vlasů vyčesala 

Na ostrově Rhodos naše matka

Zatímco my v kavárně u silnice,
pili svá frappé papírovými brčky,
a dřevěnou lžičenkou vychutnávali zmrzlinu,
zjevil se pojednou na asfaltce
slavnostně oblečený kněz.

Vedl smuteční průvod
kráčel před autem
zpíval a nesl kříž
černé funebrácké auto s velikými okny
pomalu ji vezl otevřené rakvi
nohama napřed
k nebi čněl výrazně veliký nos
důstojně projížděl městečkem Archangelos.

Dlouze, dlouze zněl umíráček pro zemřelou paní
účastníkům průvodu se lepila k tělu
černá trička
nám v zádech se mrazilo
nám, zatím ještě v předzahrádkách,
spontánně jsme se do jednoho postavili,
abychom uctili památku
té staré řecké paní
jako by to byla naše matka.

4.7/5 - (4 votes)
Website creation: Webklient