Olga Stehlíková je česká básnířka, bohemistka a literární publicistka. Za svou básnickou prvotinu Týdny (2014: Dauphin, Praha) byla oceněna cenou Magnesia Litera (2014). Je také oceňovanou autorkou knih pro děti (Kluci netančej, Kařut a Řabach). Její básně vyšly v mnoha překladech, naposledy v prestižním Modern Poetry in Translation.
Olga Stehlíková is a Czech poet, a Czech studies expert and literary critic and journalist. Her debut poetry collection Týdny (2014: Dauphin, Praha) won her prestigious Magnesia Litera Award in 2014. She is also a celebrated author for children (Kluci netančej, Kařut a Řabach). Her poems have been translated into many languages, most recently into English for the prestigious periodical Modern Poetry in Translation.
Olga Stehlíková ist eine tschechische Dichterin, Bohemistin und Literaturpublizistin. Für ihr erstes Gedicht Týdny (2014: Dauphin, Prag) wurde sie mit dem Magnesia Litera-Preis (2014) ausgezeichnet. Sie ist auch eine gefeierte Kinderbuchautorin (Kluci netančej-Buben tanzen nicht, Kařut a Řabach). Ihre Gedichte wurden in vielen Übersetzungen veröffentlicht, zuletzt in der renommierten Modern Poetry in Translation.
V zácpě
Trávím svůj čas v zácpě.
Vždy někam jedu.
Trávím svůj čas v zácpě:
ten se zpomalí,
všechno se na čas zastaví
v takovém tom všednodenním shonu.
Tehdy čas odpočívá, ustrne,
roztrhne si břicho a odhalí vnitřnosti,
Ještě se z nich kouří.
Toto jsou chvíle, kdy si uvědomím
svou konečnost,
kdy konečně
vím, kam s rukama
- kůže volantu je podobná té lidské –,
kdy se zastihnu ve zpětném zrcátku,
ačkoli hledím kupředu.
Volám tě, abys mi zavolala,
v prázdném autě vyslovuji nahlas
tvé jméno, hlásku po hlásce,
ale ty nevoláš ani nezvedáš,
protože řídíš,
jsi v plynulém provozu,
už dávno jsi zařadila pětku
a nemáš důvod z ní slevovat.
To jsou chvíle, kdy vidím
do okolních vozů –
jsou tak blízko,
malý i velký vůz,
malé i velké děvčátko v něm,
hvězdičky jako blinkry.
Velejemné vzteklé přesuny.
Češi neumějí zipovat,
přitom je to tak jednoduché.
To jsou chvíle usebrání,
kdy čas zrelativní,
kdy se v neznámých objížďkách nečekaně
vynořují vzpomínky,
jako tuleni z otvorů v ledu,
kdy si připomenu,
že bych měl jít na hrob,
že tvá cesta je hladká,
že jsem toho stihl málo,
že jsem nevečeřel.
Trávím svůj čas v zácpě.
Děti vzadu křičí na život,
to je věk, kdy ještě život poslouchá,
co křičíš. Mě poslouchá Google
na klíčové slovo.
Dobře připoutaným,
V anatomických sedačkách mezi drobky,
je jim nejlépe,
jjednou se z nich vyřvou ven, možná už sedí ve vlastní moči.
Kůže volantu je tolik podobná té lidské,
kontroluji se ve zpětném zrcátku:
sedmnáctiletá, divoká, připoutaná
stařena s doklady
oblíbeným hrnkem a plnou nádrží.
Ne, nestihneme to dnes.
Můj čas je jen jeden, je
to tudíž vzácnost, kterou nepřepočítáš.
Svůj čas věnuji, dávám ho,
v roztomilých úhledných balíčcích,
je to neviditelná charitativní činnost,
kterou si odepíšu.
Má fotografie je na všech mých průkazkách.
Podívej, jak je box tady pod palubní deskou
hluboký. Jako Macocha.
Co do něj jednou vložíš, to už nikdy nikdo neuvidí.
Jednou jsem tam vložila svou důvěru v hlavičkovém papíře.
Zácpa jak ve střevech zadržené hádky,
Nikdy se přirovnání nezbavím.
Chyť se páky!
Z kolony ve vedlejším pruhu
na mě stále hledí muž v městském džípu,
třeba mi nesvítí světla, nebo
se nevhodně rozjíždím, odbytá práce se spojkou
- je pořád po mém boku.
Pořádné profily zleva i zprava.
Čelní pohled si dopřáváme pouze před
Čelní srážkou.
Podívej na všechny ty kontrolky,
tolik věcí musím ohlídat,
aby děti vyrostly a nikdo je nepomluvil
- a stejně se jednou varovně rozsvítí.
Ne, dnes to nestihneme,
miláčci,
předu jako motor.
Svodidla tolik lákají víc než dortík Oreo,
Černější než asfalt.
Nedaleko za nimi už
cizí město, v němž bydlíme
z něhož se snažíme vyškrabat
v nebezpečných malých pojízdných
pečlivě servisovaných domovech.
Nedaleko za nimi už divoké keře
s mláďaty, která zanedlouho vyletí
přes šest dálničních pruhů hned napoprvé.
I spend my time in the traffic jam.
I am always on the way somewhere.
I spend my time in the traffic jam:
It slows down,
Everything stops for the time being,
In the workday hustle and bustle.
Then time relaxes, freezes,
Rips apart its own abdomen and reveals the insides,
Still emitting the fumes,
These are the moments when I realise
My finality,
When at long last,
I know what to do with my hands
- The skin of the steering wheel is similar to the human one -,
when I catch my own glimpse in the rear mirror,
although I stare ahead.
I call you to call me,
In the empty car, I utter aloud
Your name, sound after sound,
But you don’t call or answer,
Because you are driving,
In the flowing traffic,
Your gear has been in five for a while
And you have no reason to lower it.
These are the moments I can see
Inside the surrounding vehicles –
They are so near,
The lesser and the great Ploughs,
The little and the big girls in it,
Little stars for indicators,
Extra delicate angry moves.
The Czechs don’t know the art of merging,
Even though it is so simple.
These are the moments of subtractions,
When time becomes relative,
When unexpectedly, in unfamiliar diversions
Memories emerge,
Like seals by the holes in ice,
When I remind myself,
I ought to go and see the grave,
That your path is smooth,
That I managed only a little,
That I haven’t had my supper.
I spend my time in the traffic jam.
Children in the backseats shout at life,
They are at the age when life still listens
To their screams. Google responds to
My key word.
Securely fastened seatbelts,
Anatomically shaped seats amongst breadcrumbs,
This is the best place for them,
One day they may scream their way out of them, perhaps they already sit in their own urine.
The steering wheel skin is so humanlike,
I check myself in the rear mirror:
A seventeen-year old, wild, seat-belted
Old lady with a license,
A favourite mug and full tank.
No, we won’t make it today.
I have only one time, which
Makes it a rare commodity, uncountable.
I devote my time, I give it
Away in tiny, neat parcels,
It is an invisible charitable act,
Which I am going to deduct.
My photo is in all my documents.
Look, the box here under the dashboard
Is deep. Like Grand Canyon.
What you put in nobody will ever see.
Once I entrusted myself to the headed, embossed paper.
The jam is in the intestines of a withheld argument.
I will never get rid of metaphors.
Hold onto the gear!
From the tailback in the next lane
A man in the city jeep gazes at me,
Perhaps my lights are not on, or
I am bad at pulling away, I am sloppy with my clutch
- which is always by my side.
The sideview of profiles one the left and right.
The front view is only enjoyed before
The head-on collision.
Look at all the control lights,
So much I have to watch,
To make sure the kids grow up and no one badmouth them
- still, their warning lights will be on one day.
No, we won’t make it today,
My sweet ones,
I purr like an engine.
The crash barrier lures you more than an Oreo tartlet,
Blacker than tarmac.
Not far behind them
A strange city, in which we live,
From which we try to climb up
In the dangerous, small, mobile,
Carefully serviced homes.
Not far behind them wild shrubs
With the young ones, who are soon going to fly out
Across six lanes of the motorway, succeeding for the first time.
Zpracováno podle zpráv Ústavu pro studium totalitních režimů, použity citáty z transparentů z Majálesu 1965 a z básně Král Majálesu Allena Ginsberga (v překladu Jiřího Joska), deníky Pavla Juráčka a Jana Zábrany a rozhovor Andrewa Lasse s AG a jeho vzpomínky na Ginsbergovy pobyty v Praze. Tento text byl napsán na objednávku. .
Composed from the reports of The Institute for the Study of Totalitarian Regimes in Prague, quotations used from the placards and banners at Majáles 1965, a traditional student parade since the 19th century in celebration of love, and from Ginsberg’s poem King of May (the original uses translation by Jiří Josek), diaries of Pavel Juráček and Jan Zábrana as well as Andrew Lasse’s interview with Allen Ginsberg and his memories of the visit to Prague. This text was created on comission.
Právo noci
„Přípravám bezpečnostních opatření k letošním oslavám 1. máje byla věnována mimořádná pozornost zejména proto, že šlo o oslavy v jubilejním roce XX. výročí osvobození Československa sovětskou armádou.“
Naše touha po svobodomyslné nevázanosti
je spoutaná a teatrální jinak
nepůvodní, markýrovaná, zplanělá, chtěná
a především pohodlná
naše touha po poživačné volnosti
je jako Dionýsos ve školní uniformě
kdepak kvílení
leč to nám uznejte: umíme zdařile fňukat
experimentovat se sojovým mlékem
měnit si vědomí svědomitými tlačítky
dotýkat se displeji na intimních místech
naše revoluce je bezpečná
plná sociálních nejistot
Je šedesátý pátý únor, osmnáctého
Američan Allen přilétá z Kuby
jsa vyhoštěn do Prahy, kam neměl namířeno
z Havany mě vykopli par avion detektivové v maskáčích
který bude brzy vyhoštěn z Prahy, kam neměl namířeno
muž, který bude chytán a vyhošťován
stejně čile jako my jsme chyceni v dějinné pasti
mrzačených par wi-fi et via câble informací
odkud není úniku
a pak vyhoštěni do svých bytů
žid a gay přilétá do Prahy v teniskách, přátelé
je únor
ale přímé lety Praha – New York kdepak
zatímco přítel Škvorecký na telefonu ano
zatímco přítel Zábrana na telefonu ano
a tak se přestup stává pobytem v hotelu Ambassador
dobu naštěstí dokumentují aparáty estébáků
fotí i jazzman Jiří Stivín
a tak se ví
jak moc Allen pije a jak moc je špinavý
jak je nesympatický
je mokro a vyvstává potřeba nových tenisek
ví se to
vše je před následnou skartací a nábožným vyznáváním
násobně zaznamenáno
a tak to vidíme i my:
jak je Vladimíra Čerepková ve Viole uhranuta
jak je Václav Havel ve Viole znechucen
jak je o týden později doma udušen
Václav Hrabě, jelikož si zatopil
kysličník uhelnatý se šíří ulicemi
jimiž se americký beatnik vrátí jako král
fanynky automatů se chichotají, neboť jsou
vykázány na druhou kolej
Je 30. dubna pětašedesátého roku
Allen podruhé v Praze
v den, kdy jej J. E. Hoover přidá na seznam
Americe nebezpečných jedinců
již mají být sledováni
americké foťáky začínají cvakat naprázdno
Bude máj 65
Že jsme hodní byli, majáles nám povolili
Ať žije Gizberg, Gizberg náš vzor!
Allen je náhradníkem za naši Jiřinku, za Jiřinku Bohdalovou
která si kandidaturu rozmyslela
a ovšem také za Škvoreckého, za našeho Josefa Škvoreckého
který má chřipku
Všechna hesla byla předem schválena
Se vším souhlasíme
Allen má na černé hlavě lesklou korunku
ošklivá princezna Allena zpívá mantry
jelikož neví, co do mikrofonu říci
točí se 16mm Bolex Andrewa Lasse
a tak se to ví
Ginsberg králem Majálesu,
výraz proletářského internacionalismu
Allen je kandidátem strojní fakulty ČVUT
Ómšrimantrája s pokličkami a zlatou korunkou z papundeklu
Jezte ruská vejce – vejce našich přátel
… takové davy nečekal
Je máj 65
před studentskou maškarádou
křepčí Američan, který přiletěl z Moskvy, Varšavy a Krakova
odkud nebyl vyhoštěn
aby přiletěl do Prahy, odkud bude vyhoštěn
příliš tomu všemu nerozumí
copak je to schválený protest
Allen končí na záchytce
jsa rozvážen autohlídkou Veřejné bezpečnosti:
„Ginsberg se po po příjezdu hlídky dal na útěk a musel být pronásledován.“
technický úkon E4 – odposlouchávání hovorů v hotelu Merkur.
„Bylo mi vysvětleno, že výsadním právem Krále majálesu
je spát s kýmkoli, koho si v Praze vybral.“
Kapitán Vodrážka navrhuje další postup
Kdo nejde s námi, má infarkt
Viola praská ve švech
Obnovte právo první noci
Konfident Mirek má plné ruce práce
Mirkova práce nese plné ruce ovoce
– a tak státní bezpečnost drží v ruce plný zápisník
Allenův ovocný deník
Kupředu levá, kupředu levá, levá úchylka, pravá úchylka, zlatá střední cesta
Seznam pražských milenců spravuje evidence
42 milenců se pod sebou tísní a je jim horko
ve správě i ve zprávě
Brávo, brávo, co tomu řekne zítra Rudé právo
Je 7. 5. 1965 v 17.30
a já jsem Král Máje, a za pár minut přistanu na londýnském letišti
V letadle
Král majálesu píše Krále majálesu
časová par avion báseň přežije časy
z Prahy mě vykopli par avion detektivové v československém obleku s kravatou
Je 24 hodin po vyhoštění z Československa
a já jsem Král Máje, který v mohutném tryskáči dosedá na letištní plochu Albionu a třese se strachy
Allen paří v Londýně
s Dylanem, Marianne Faithful a všemi Beatly světa
povídají si o Williamu Blakeovi
Raději blbé zřízení než nutnost myšlení
Státní policie rozšiřuje seznam osob
v Praze o Ginsberga zavadivších
Mladá fronta tiskne o násadě smetáku v zadku
neboť tak pravil zabavený deník
Rudé právo viní z šíření dlouhovlasosti, teplosti, drogosti a sebevraždosti
mezi nedotčenou českou nežidovskou mládeží
„Značná absence v učení, nezájem o dění v rodině, nepřizná, kde byl, duševně je značně rozpoložen… Pokud je doma, dlouho do noci píše, aniž by se u něho jevila únava, což nám bylo velmi nápadné.“
Odborná zpráva Krajského úřadu národního zdraví
shrnuje, že Allenův vliv na jednotlivce
narušuje řádnou výchovu v socialistických rodinách
„Škodlivý vliv básníka Allena Ginsberga, který trpí narkomanií a homosexualitou, se odrazil v mé pedopsychiatrické praxi.“
a způsobuje vážné duševní poruchy v mentalitě
Je říjen 1964
Náčelník KGB Vladimir Jefimovič Semičastnyj oceňuje
dopisem ministru vnitra ČSSR Lubomíru Štrougalovi
operativní práci kapitána Karla Vodrážky
Je rok 1989
čerstvý prezident Havel zve Zappu, dalajlámu a Ginsberga na Hrad
Je květen 1998
Praha slaví beatniky festivalem
Je máj 2015
Praha slaví Allena přednáškami o homosexualitě
Je jaro 2018
Slavíme Ginsberga básněním v Berlíně
Ať žije malý český člověk
The Right of the First Night
“The security measures for this year’s May Day celebration were closely observed with the special regard of the 20th anniversary of the liberation of Czechoslovakia by the
Red Army.”
Our desire for free-thinking exuberance
is fettered and theatrical otherwise
unoriginal, make-belief, barren, forced,
but mostly comfortable
our desire for self-indulgent freedom
is like Dionysus in a school uniform
forget howling
yet you have to hand it to us: we are good at moaning
experimenting with soya milk
altering conscience with conscientious buttons
in order to touch our intimate parts with displays
our revolution is dangerous
full of social insecurities
It is the year sixty five, February, the eighteenth
The American Allen arrives from Cuba
having been deported from Prague, where he was not heading
I was sent from Havana by planes by detectives in green uniforms
who soon will be deported from Prague where he has not been heading to
the man who will be caught and deported
as actively as we are caught in our historical trap
crippled by Wi-Fi et via câble of information
from which there is no escape
and then deported to our own flats
the Jew and gay arrives in Prague in his sneakers, friends
it is February
but no direct flights: Prague – New York
while his friend Škvorecký is on the phone
whereas his friend Zábrana is on the phone
So his transit flight becomes his stay at the hotel Ambassador
Luckily the times are documented by the machines of secret agents
Photos also by jazzman Jiří Stivín
So it is known
How much Allen drinks and how dirty he is
How unlikeable he is
It is wet and the need for the new pair of sneakers emerges
It is known
Everything is before the subsequent shredding and religious worship
Multitude of recordings
And that is how we see it too:
as Vladimíra Čerepková in Viola Club gets bewitched
as Václav Havel in Viola Club is disgusted
as a week later after he puts the heating on
at home, Václav Hrabě suffocates
carbon monoxide travels through the streets
on which the American beatnik returns as the king
the vending machines’ groupies giggle because they are
side-lined
It is 30th April, nineteen sixty-five
Allen, in Prague for the second time,
on the same day he is added to the list by J. E. Hoover
America is full of dangerous individuals
who must be followed
American cameras begin to click in vain
May 65 Is Coming
So behaved, so good, our Majales is secured
Long live Gizberg, Gizberg our role model!
Allen stands in for our Jiřinka, our Jiřinka Bohdalová
who changed her mind about her candidacy
and also for our Škvorecký, our Josef Škvorecký
who is down with the flu
All our slogans have been approved beforehand
We agree with everything
Allen wears a black, shiny crown on his head
the ugly princess Allen sings mantras
because he is clueless as to what to say to the microphone
The Andrew Lasse’s 16mm Bolex spins
so it is known
Ginsberg is the King of May,
An expression of proletarian internationalism
Allen is a candidate for the Faculty of Mechanical Engineering of the Czech Technical University
Om shri mantra with pot-lids and golden crown from plastic carton
Eat Russian eggs – eggs of our friends
… nobody expected such crowds
It Is May 1964
Before the students’ masquerade
the dancing American who arrived from Moscow, Warsaw and Krakow
from which he has not been deported
to land in Prague, from which he is going to be deported
he does not understand much
what it even is, this approved protest
Allen ends up in the sobering cell,
being taken by the car patrol of the Public Security:
“After the arrival of the patrol, Ginsberg made his escape and had to be pursued.”
a technical act E4 – the bugged conversations in the Hotel Merkur.
“I have been told that the indisputable privilege of the King of May is to sleep with anyone of his choice in Prague.”
Captain Vodrážka suggests subsequent steps
One who is not with us, has a heart attack
the Viola Club is filled to the brim
Bring back the Right of the First Night, Primae Noctis
the informer Mirek is busy
Mirek’s work comes to fruition
– so the secret police holds in their hands a full notebook
Allen’s fruit journal
Left ahead, left ahead, left aberration, right aberration, happy medium
the list of Prague lovers is managed by the records registry
42 lovers are squashed on top of each other, they are hot
In the registry and in the report
Bravo, bravo, will it be printed by Rudé právo?
It Is 7 May 1965, 5:30 pm.
and I am the King of May, and in a few minutes I will land at London
Airport
The King of May writes The King of May
Time-on-the-plane poem becomes timeless
and I was sent from Prague by plane by detectives in Czechoslovakian
business suits
It is 24 hours after deportation from Czechoslovakia
and I am the King of May, in a giant jetplane touching Albion’s airfield
trembling in fear
Allen belongs to London
together with Dylan, Marianne Faithful and all the Beatles of the world
They talk about William Blake
It is better to have an idiotic regime than to think
The secret police expand the list of persons
in Prague who came across Ginsberg
Mladá fronta prints about the broom shaft in the arse
because that’s what the diary said
Rudé právo daily shares the blame for spreading long hair, queerness, addiction as well as suicidal tendencies
among the untouched, Czech, non-Jewish youths
A considerable absenteeism from classes, lack of interest about family affairs, he does not admit where he has been, his mental state is decidedly disturbed… If at home, he writes into the late hours without displaying signs of tiredness, which is conspicuous.”
The Experts’ Reports of the Regional National Health Office
Summary states that Allen’s influence on an individual
Disrupts regular upbringing in socialist families
“A damaging influence of poet Allen Ginsberg, who suffers from drug addiction and homosexuality, has had an impact on the practice of paediatric psychiatry.”
And causes serious mental disorder in mentality
It Is October 1964
In a letter to the Minister of Interior of socialistic Czechoslovakia, Lubomír Štrougal,
the chief of KGB, Vladimir Jefimovich Semichastnyiy, praises
the operative work of Captain Karel Vodrážka
The Year Is 1989
The new President Havel invites Zappa, Dalai Lama and Ginsberg to the Castle
It Is May 1998
Prague celebrates the beatniks with a festival
It Is May 2015
Prague celebrates Allen with lectures on homosexuality
It Is Spring 2018
We celebrate Ginsberg with poems in Berlin
Long Live the Little Bohemian
Latest discussions and comments