Bronislava Volková je básnířka, kolážistka, sémiotička, esejistka překladatelka, a emeritní profesorka Indiana University, Bloomington, USA, kde na katedře slavistiky vedla třicet let bohemistiku. Odešla do exilu v r. 1974, učila na univerzitách v Kolíně nad Rýnem, v Marburku, na Harvardě a na University of Virginia v Charlotesvillu. Od roku 1982 působila v Bloomingtonu. Je členkou českého a amerického PEN klubu. Je autorkou třiceti knih, včetně rozsáhlé dvojjazyčné, česko-anglické antologie české poezie Up The Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th Century Czech Poetry, 2008. Její poezie byla přeložena do dvanácti jazyků. Vedle poezie Volková psala také rozsáhle o sémantice emotivního jazyka, o sémiotice implikovaných hodnot a genderu v české literatuře a o exilu. Od roku 2000 je rovněž činná jako výtvarnice a režisérka multimediálních představení poezie. Volková obdržela několik mezinárodních cen za literaturu a kulturu. Více informací o Volkové je možno nalézt na www.bronislavavolkova.com

Bronislava Volková is a poet a collage artist, semiotics expert, essayist, translator and Professor Emerita at the Indiana University, Bloomington, USA. There, she was Head of Czech studies at the Slavic Languages Department for thirty years. She went into exile in 1974. She taught at the Dale University in Cologne, University in Marburg and at Harvard as well as the University of Virginia in Charlottesville. From 1982, she taught in Bloomington. She is a member of both the Czech and American PEN Clubs. She has written thirty books, including the extensive bilingual Czech – English anthology of Czech poetry Up The Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th Century Czech Poetry, 2008. Her poetry has been translated into twelve languages. Apart from poetry, Volková has also written extensively about semantics of emotive language, semiotics of implied values and gender in Czech literature as well as about exile. Volková has been awarded several international prizes for literature and culture. More information at www.bronislavavolkova.com

Translation: Bronislava Volková

Až tu nebudu
(skoro jako teď)
bude to krásné
(skoro jako teď)
budu pozorovat
(skoro jako teď)
budu zřít
(skoro jako teď)
budu svědkem
(skoro jako teď)
budu u Boha
(skoro jako teď)
nikdo mě nebude vidět
(skoro jako teď)
vše bude odevzdáno
(skoro jako teď)
vše bude umyto
(skoro jako teď)
budu volná jak pták
(skoro jako teď)
vše bude úžasné
(skoro jako teď)
podávat ruce budu andělům
(skoro jako teď)
nic mě nebude mrzet
(skoro jako teď)
vše bude v tichu
(skoro jako teď)
budu se radovat a zvonit
dotýkat se rtů
dělat radost živým
hladit je v duchu
(skoro jako teď)

When I Am not Here
(almost as now)
it will be beautiful
(almost as now)
I will watch
(almost as now)
I will see
(almost as now)
I will be a witness
(almost as now)
I will be with God
(almost as now)
no one will see me
(almost as now)
all will be surrendered
(almost as now)
all will be washed
(almost as now)
I will be free like a bird
(almost as now)
all will be fantastic
(almost as now)
I will shake hands with the angels
(almost as now)
I will regret nothing
(almost as now)
all will be quiet
(almost as now)
I will be joyful and ringing
touch the lips
pleasure the living
caress them in the spirit
(almost as now)

Nepatřím nikomu.
Nikdo mne nerozptyluje,
nikdo si mne nežádá.
Vznáším se v nedohlednu,
Nemám záchytných bodů v tomto světě.
Jen nečekané plamínky lásky vyskakující odevšad
mě udržují při životě.
Má cesta je plná překvapení,
a vede do míst naplněných tichem.
Mé zastávky jsou jen zdánlivé
a někdy se zdá, že trvají příliš dlouho,
až se v nich ticho, směr a naděje mohou ztratit
ve víru dění, myšlenek a citů.
O to krásnější je pak návrat domů,
do sídla jistoty a míru.

I Do not Belong to Anyone.
No one distracts me,
no one requires me.
I hover in boundlessness.
I have no footing in this world.
Only unexpected little flames of love from everywhere
keep me alive.
My journey is full of surprises
and leads to places filled with silences.
My stops are only seeming
and sometimes it seems like they last too long,
until silence, direction and hope can lose themselves in them,
in the whirlwind of events, thoughts and feelings.
The more beautiful is then the return home,
into the seat of safety and peace.

Miluji ticho.
Málokdo umí
lépe než ticho znít
radost mít
jizvy sešívat
rány hojit
láskou se skvít.

I love the Quiet.
There are not many who know
how to sound better than the quiet
how to rejoice
how to stich the scars
how to heal the wounds
how to shine in love.

Web vyrobili ve Webklient.cz