Český básník a literární historik, narozený 7. 6. 1964 v Ostravě. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR se zaměřením na českou literaturu 20. století, zejména poezii. Toto téma také vyučuje na českých univerzitách. Je autorem řady sbírek poezie (např. Obývací nepokoje, 1995; Měsíce, 1998; Vždycky se ty dveře zavíraly, 2002; Auta vjíždějí do lodí, 2007, Nikde není řečeno, 2019). Za sbírku Darmata (2012) obdržel Státní cenu za literaturu.

Podílel se na řadě literárněhistorických prací (např. Lexikon české literatury, Dějiny české literatury 1945-1989 nebo dvou knih interpretujících vybraná díla nedávného období V souřadnicích volnosti, V souřadnicích mnohosti). Napsal monografii o Karlu Šiktancovi nazvanou Někde tady (2010) a nejnověji monografii o Ivanu Wernischovi pod názvem Daleko do ničeho (2019). Píše krátké prózy (deníková sbírka Jedna věta, 2015), úvahy a sloupky pro časopis Respekt nebo internetovou rubriku Revolver Revue nazvanou Bubínek Revolveru (knižně pod názvem V závalu, 2020). Edičně připravil k vydání sebrané dílo Jana Balabána nebo soubor veršů Ivana Martina Jirouse Magorova mystická růže. Jeho díla vyšla v překladech v Německu, Itálii, Polsku, Chorvatsku, Maďarsku a jinde.


The poet and columnist Petr Hruška was born in Ostrava on 7 June 1964. He took a degree in Czech language, literature and literary studies at Ostrava. He works in the Institute of Czech Literature of the Academy of Sciences, in Brno, and also teaches literature at Masaryk University, in Brno. He is on the editorial board of Host, a literature monthly. Dresdner Lyrikpreis (1998) and Jan Skácel Award (2009) and National price for literatury (2013) winner. Lives in Ostrava in Czech Republic. Between 1990–1994 he studied Czech Literature and Literary Theory at Ostrava University, later he completed his doctoral studies at Masaryk University in Brno. From 1994–1995 he had an internship at the Institute for Czech Literature of the Czech Academy of Sciences and since 1995 he has been employed there as a researcher in 20th Century Literature. Petr Hruška is a poet of a rather specifi c private cosmos, who from his fi rst book Obývací nepokoje (Unrest Rooms) expresses himself “in the examination of small, miraculous moments consisting of co-existence with those closest tous”and the existentially confi ned interiority; proof of both might be a section from one of his unsequenced “hotel” poems: such a narrow room / when we wanted to turn / we had to embrace.


NOCLEH

tiráky řvaly jak hladová
noční zvěř
volala jsi na mne cenu
pokoje pro dva
chlápek od pumpy
kostnatý nevyspáním
nás pak vedl po strmém schodišti
Berlín Krakov Terst všechno
bylo za náma
nikdy jsem neviděl
tak úzký pokoj
když jsme se chtěli otočit
museli jsme se obejmout

MLČÍCÍ

To je on.
Stává se to.
Mutismus,
říkají tomu studovaní lidé,
náhlá ztráta řeči.
Ze dne na den,
člověk přitáhne ruce k tělu,
ústa promění v linku,
už nevydá slovo,
vzlyk,
ani vzdech.
Místo smíchu jen výjimečně
němé cenění,
pláč bez slz.
Nemluví ani ze snu.
Postává při ostatních
celý podélný
jak úlek nebo hrozba.
Příčina neznámá.
Doktoři radí nenaléhat,
a tak ostatní
většinou jen přidají na síle,
rozhazují ruce
a mluví teď úporněji a víc,
i za něho.

POŘÁDNÉHO TUŇÁKA
Janu Balabánovi

Pořádného tuňáka
aby s námi otřáslo
to nehasnoucí stříbro ryby
plesknuté do listů novin
mrtvých novin na ryby
Pořádného tuňáka
který by stačil na nějaký čas
aby nás zase jednou
záblo v zápěstích
nad těžkým stříbrem světa
pronést ho kolem
strmých zad
bankovních domů
a společně pak doma rozbalit noviny
předvolební držky potřísněné rybinou
vyhlížejí ještě vychcaněji
veliké tělo na mělčině novin
na mělčině stolu
Pořádného tuňáka
až se rozčeří
seprané volány domácího ticha
až si najednou vzpomeneme
co všechno jsme tady sakra
chtěli

KOČKA

Zvířata ovládají podstatu geometrie mnohem lépe.
Černá kočka záhy nachází
osu situace,
střed místa,
zlatý řez odpoledne a uléhá do něj.

Vprostřed noci se posadí,
našpicuje svůj obrys
a zjistí,
že nikam nepatří.

MARKET VE FRANKFURTU

Ataka beznaděje ji zkroutila v nákupním
centru.
Musela se celou vahou zapřít o regál,
ruce zabořit do špaget,
začaly se vějířovitě sypat do všech světových stran.
Setrvávala,
aniž to dávalo smysl.
Tělo přestalo zapírat
úplnou opuštěnost.
Náhrdelník se prověsil v prázdné nádheře.
Vylezly roky,
jako žebra,
v dokonalém obchodním nasvícení,
které nevrhá stín.
Zřízenec přicházel doplnit humry.
Stála
vysoká a nedobytná,
pod sebou divokou hvězdu
rozsypaných špaget.

A Room for the Night

the big trucks roared as if ravenous
beasts of the night
you called out the price to me
a room for two people
the guy from the gas station
angular with lack of sleep
led us up a steep staircase
Berlin Krakow Trieste all of it
was in the past now
I had never seen
such a narrow room
when we wanted to turn around
we had to embrace

(translated by Jonathan Bolton)

The Silent One

That’s him.
It happens.
Selective mutism,
as learned people call it,
the sudden loss of speech.
From one day to the next,
a person presses his hands to his body,
his mouth turns into a line,
he no longer gives out a word,
a sob,
or even a sigh.
Instead of laughter, and then only rarely,
there is a mute grin,
crying without tears.
He doesn’t even talk in his sleep.
In the midst of others, he stands
all lengthwise,
like a fright or a threat.
Cause unknown.
The doctors say not to insist,
so the others
mainly just increase their force,
waving their hands,
speaking now more vehemently, and more often,
speaking for him as well.

(translated by Jonathan Bolton)

NACHTLAGER

die laster brüllten wie hungrige
nachttiere
du riefst mir den preis zu
eines doppelzimmers
der kerl von der tankstelle
knöchrig vor übernächtigtsein
führte uns dann die steile treppe hinauf
Berlin Krakau Triest alles hatten wir
hinter uns
nie sah ich
ein so enges zimmer
wollten wir uns umdrehn
mußten wir uns umarmen

(Überzetzung von Reiner Kunze)

Der Schweiger

Das ist er.
So etwas gibt es.
Mutismus
nennen es die Studierten,
ein plötzlicher Sprachverlust.
Von einem Tag auf den andern
zieht der Mensch die Hände an den Leib,
macht seinen Mund zu einem Strich,
gibt kein Wort mehr von sich,
kein Schluchzen,
kein Seufzen.
Statt zu lachen fletscht er nur
selten stumm die Zähne,
weint ohne Tränen.
Nicht einmal im Schlaf redet er.
Er steht bei den andern herum,
längs
wie ein Schreck oder eine Drohung.
Ursache unbekannt.
Die Ärzte empfehlen, keinen Druck auszuüben,
und deshalb legen die andern meist noch zu,
fuchteln mit den Händen
und reden jetzt angestrengter und mehr,
reden auch für ihn.

(Überzetzung von Urs Heftrich)

Ein Mordsthunfisch
Für Jan Balabán

Ein Mordsthunfisch
durchrütteln soll uns
das Fischsilber das nicht verlöscht
in Zeitungsblätter geklatscht
eine tote Zeitung für Fische
Ein Mordsthunfisch
der sollte für eine Weile reichen
dass es uns wieder einmal
an der Handwurzel friert
über dem schweren Silber der Welt
ihn vorbeitragen
an den schroffen Rücken
der Banken
und dann gemeinsam zuhause die Zeitung auswickeln
die Wahlkampfvisagen blicken
mit Fischsaft bekleckst noch gerissener
der große Leib auf der Seichte der Zeitung
auf der Seichte des Tischs
Ein Mordsthunfisch
bis sich der frischgewaschene
Faltensaum der Hausruhe kräuselt
bis wir uns plötzlich besinnen
was alles wir hier verdammtnochmal
wollten

(Überzetzung von Urs Heftrich) 

Alloggio

i tir ululavano come fameliche
bestie notturne
mi gridasti il prezzo
della camera doppia
il tizio della benzina
macilento per il non dormire
ci condusse per una erta scalinata
Berlino Cracovia Trieste tutto
era alle nostre spalle
non avevo mai visto
una camera così angusta
se ci volevamo voltare
ci dovevamo abbracciare

(traduzione di Elisa Bin) 

Ammutolito

È così.
Capita.
Mutismo,
così lo definiscono gli studiati,
improvvisa perdita delle facoltà verbali.
Dall’oggi al domani
uno richiama le braccia al corpo,
muta le labbra in un segmento,
per poi non emettere più una parola,
né un singhiozzo,
né un sospiro.
Soltanto raramente, al posto delle risate
un cenno di assenso,
un pianto senza lacrime.
Non parla neanche nel sonno.
Quando ci sono altre persone sta in piedi
lungo lungo
come uno sgomento o una minaccia.
La causa è ignota.
I medici raccomandano di non fare pressioni,
e così gli altri
per lo più alzano semplicemente la voce,
agitano le braccia
e parlano di più e con maggiore veemenza, ora,
anche per lui.

(traduzione di Elisa Bin)

Web vyrobili ve Webklient.cz