<! –– stejne vysoke bloky ––>

Мykola Martyniuk je ukrajinský básník, prozaik, literární vědec a kritik, překladatel a pedagog. Narodil se 14. 3. 1971 ve vesnici Zalibivka v Rovenské oblasti. Od r. 1986 žije ve Volyňské oblasti v Lucku. Absolvoval studium ukrajinistiky na Volyňské státní univerzitě Lesji Ukrajinky. Je kandidátem věd, docentеm a vedoucím katedry filologie na Luckém pedagogickém institutu. Byl činný rovněž jako novinář, redaktor, rozhlasový a muzejní pracovník. Založil a vedl nakladatelství Tverdynja. Je členem Národní asociace spisovatelů a novinářů Ukrajiny а laureátem řady prestižních literárních cen. Autor devíti knih poezie, beletrie, vědeckých studií a šesti knih překladů z běloruštiny, bulharštiny, polštiny a češtiny. Jeho poezie je rovněž přeložena do několika jazyků. V r.  2021 obdržel Volyňskou literárně-uměleckou cenu Ahatanhela Krymského za překlad vybraných básní Bronislavy Volkové Vítr na kolenou/Вітер на колінах.

Микола Мартинюк – український поет, прозаїк, літературознавець і критик, перекладач і педагог. Народився 14 березня 1971 року в селі Залібівка Рівненської області. З 1986 року проживає в Луцьку на Волині. Закінчив Волинський державний університет імені Лесі Українки за напрямом українознавство. Кандидат філологічних наук, доцент, завідувач кафедри філології Луцького педагогічного коледжу. Також працював журналістом, редактором, режисером радіопрограм, директором Музею Лесі Українки. Засновник і директор видавництва «Твердиня». Член Національної спілки письменників і Національної спілки журналістів України, нагороджений низкою престижних літературних премій. Автор дев’яти книг поезії, прози та наукових досліджень і шести книг перекладів з білоруської, болгарської, польської, чеської мов. Його поезію також перекладено кількома мовами. 2021 року отримав Волинську літературно-мистецьку премію Агатангела Кримського за переклад вибраних віршів Броніслави Волкової Vítr na kolenou/Вітер на колінах.

Mykola Martyniuk is a Ukrainian poet, author, literary scholar and critic, translator and teacher. He was born on March 14 1971 in the village of Zalibivka in the Rivne Oblast. Since 1986, he lives in in Lutsk in the Volyn. He graduated the Volyn State University of Lesya Ukrainka in the area of Ukraine studies. He is a Candidate of Sciences, Associate Professor and Chair of the Department of Philology at the Lutsk Pedagogical Institute. He also used to work as a journalist, editor, director of radio programs and a director of the Lesya Ukrainka Museum. He is a founder and a director of the publishing house Tverdynja. He is a member of National Association of Writers and of Journalists and has been awarded a number of prestigious literary awards. He is an author of nine books of poetry, prose and scholarly studies and six books of translations from Byelorussian, Bulgarian, Polish and Czech. His poetry has been also translated into several languages. In 2021, he received the Volyn literary-artistic price of Ahatanhel Krymsky for his translation of the selected poems of Bronislava Volková Vítr na kolenou/Вітер на колінах.

V moderním stylu malované
větry nebe
na paletě dne
ukryla
za Černý čtverec Maleviče
noc
A k ránu barvy vybledly
proměňujíce
mistrovské dílo včerejška
v dnešní
banální kopii
palimpsest
s a na plátně génia

Jak mohou vědět
že nejnovější
nejdokonalejší
a nejúplnější
harmonie
nemůže
spasit
a uchránit
tento svět
od předčasného
stáří

Night
was hiding
the sky painted by winds
in a contemporary style
on the palette of the day
behind the black square of Malevich
And by morning
the colors went pale
transforming
yesterday’s masterpiece
into today’s
banal copy
palimpsest
with and on the canvas of a genius

How can they know
that the newest
most perfect
and most complete
harmony is unable
to save
and protect
this world
from premature
aging

Розписане модерно
на палітрі дня
вітрами небо
ховала
за Чорний квадрат Малевича
ніч
А над ранок
барви вицвітали
перетворюючи
учорашній шедевр
на сьогоднішню
банальну копію
палімпсест
з і на полотні генія

Де вже їм знати
що найновітніша
найдовершеніша
і найповніша
гармонія
не здатна
врятувати
і вберегти
цей світ
від передчасної
старості

Chléb náš vezdejší
krajíc svatý a trochu okoralý
a trošku nedopečený zespodu
I potom je z tebe cítit krev
a upracované ruce
a život věčný
Ale nikdy – smrt
a černá bída
Jsi jak sladký tak slaný
a zároveň i trpký
vždycky mně zhořkneš
roky 1922, 1933 a 1947
V Tobě, podstatném, je nerozpoznaná podstata
a velká záhada
a nesmírná láska
Ve Tvém kusu – polibek matky
Jsi teplá vzpomínka na dětství
šťavnatý léčivou pramenitou vodou
a bohatě posypaný cukrem
Tvé drobečky jsou varováním
před zatuchlostí duší
před neprominutým hříchem
před svatokrádeží
Jsi skutečný jako svět
světlý a čistý
jako upřímná slza
Spoléhám na Tebe a modlím se k Tobě
žiju skrze Tebe a znovu ožívám
ted’ stále
na věky věků
ve všech pokoleních
Amen

Our daily bread
a piece holy and a bit stale
a somewhat raw slice from the bottom
You smell of blood and then
also of hardworking hands
and eternal life
But never – death
and black misery
You are both sweet and salty
and bitter at the same time
you will only embitter me always
with the 1922, 1933 and 1947 years
In you, essential, there is an unrecognized essence
and a great puzzle
and immeasurable love
In your piece – a mother’s kiss
You are a warm memory of childhood
dewy with healing well water
and generously powdered with sugar
Your crumbs are a warning
of staleness of souls
of sins not forgiven
of sacrilege
You are real like the world
light and clean
like a candid tear
I rely on you and pray to you
I live through you and reawaken
now all the time
for ever
in all generations
Amen

Хлiб наш щоденний
святий причерствiлий окраεць
i глевкуватий м’якуш од череня
Ти пахнеш кров’ю и потом
i струдженими руками
i передвiчним життям
Але николи – смертю
i чорною бiдою
Ти и солоний i солодкий
i терпкий водночас
тiльки гiрчитимеш менi завше
1922, 1933 и 1947 роками
В тобi сущому непiзнана суть
i велика загадка
i незмiренна любов
У Твоiй цiлушцi цiлунок матерi
Ти теплий спогад дитинства
зрошений цiлющою криничною водою
i щедро посипаний цукром
Твоi крихти то засторога
вiд черствостi душ
непрощенного грiха
святотатства
Ти справжнiй як свiт
i свiтлий та чистий
мов щира сльoза
На Тебе уповаю й молюся
Тобою живу й воскресаю
нинi всякчас
i навiки-вiчнi
у всiх поколiннях
Амiнь

V naší minulosti
jsou šrámy
od tatarských hořkých bylinek
jež se proměnily v popel
uschlých ohništ‘
Dodneška nás dráždí
odkazem svého světa
Naše budoucnost má ostrý zápach
čerstvě nařezaného kalamu
A my stále
bla bla
blábolíme
a odhazujíce
prudce dozadu staré hrábě
tvrdohlavě a hustě
si posypeme hlavu
popelem
Sláva Bohu
nejsme obdařeni
nespočetnými Tatary
a janičáry
na křižovatkách
a podél
epoch

© Překlad z ukrajinštiny Bronislava Volková

There are wounds
in our past
from the Tatar toxic herbs
which turned to dust
of dried out scenes of fire
Тhey mar us still today
with the legacy of their world
Our future has a sharp smell
of freshly cut calamus
And we
bla bla
babble
flinging sharply
back the old rake
and we will cover our heads
obstinately thick
with ashes
Thank God
we are not endowed
by countless Tatars
and janissaries
on the intersections
and along
the epochs

© Translation from Ukrainian by Bronislava Volková

В нашого минулого
шрами
від татарського зілля
припалі золою
пошерхлих згарищ
що й досі животочать
заповітним миром
В нашого прийдешнього
різкий запах
свіжостятого аїру
А ми все
лепеха лепеха
лепечемо
і пожбуривши
навідмах старі граблі
вперто і густо
посипаємо голову
попелом
Слава Богу
нас не обділено
численними татарами
і яничарами
на середохрестях
і подовж
епоx

Де вже їм знати
що найновітніша
найдовершеніша
і найповніша
гармонія
не здатна
врятувати
і вберегти
цей світ
від передчасної
старості

5/5 - (1 vote)
Tvorba webových stránek: Webklient