Aleš Kauer

Básně v angličtině, Básně v češtině | 0 komentářů

Aleš Kauer, výtvarník a básník, zakladatel bibliofilského nakladatelství Adolescent, několika hudebních projektů, organizátor kulturních akcí a festivalu Kvílení. Graficky a výtvarně doprovodil mnoho knih a časopisů. Výbor z jeho juvenilních básní vydalo v r. 2011 nakladatelství Kniha Zlín. V roce 2014 vydal sbírku VNĚ/MNĚ a v roce 2020 sbírku HAPPYEND. Své básně a texty publikoval mimo jiné v Tvaru, A2, Hostu, Welesu, Prostoru a Artiklu. Občasnými hudebními recenzemi přispívá na portal Deník Referendum. Několik jeho básnických cyklů bylo v překladu publikováno v zahraničních časopisech a antologiích. Je zastoupen v několika institucích doma a v zahraničí. Více na www.kauer.cz.

Aleš Kauer is an artist, poet and a founder of bibliographical press Adolescent as well as of music projects,and being an organiser of culture events and festival Kvílení (Howling). He worked as a graphic designer and artist on many magazines and books. His collection of juvenilia was published in 2011 by the Kniha Zlín publisher. The next collection VNĚ/MNĚ came out in 2014 and he latest one called HAPPYEND in 2020. His poems and texts have appeared for example in Tvar, A2, Weles, Prostor and Artikl. He occasionally writes music reviews for the portal of Deník Referendum. Several of his poetic cycles have been translated and published in international magazines and anthologies. He is represented in several institutions both nationally and internationally. More information at www.kauer.cz.

Aleš Kauer, Künstler und Dichter. Gründer des bibliophilen Verlags Adolescent, mehrere Musikprojekte, Veranstalter kultureller Aktionen und des Kvílení-Festivals. Grafisch und künstlerisch hat er sich an zahlreichen Büchern und Zeitschriften beteiligt. Auswahl seine Juwelengedichte hat 2011 der Verlag Kniha Zlín veröffentlicht. Im Jahr. 2014 veröffentlichte er die Sammlung OUTSIDE / ME und 2020 die Sammlung HAPPYEND. Er veröffentlichte seine Gedichte und Texte hat er unter anderem in den Zeitschriften Tvar, A2, Host, Weles, Prostor und Artikel.  Gelegentlich veröffentlicht er Musikkritiken auf dem Portal von  Deník Referendum. Einige seiner Gedichtzyklen wurden in ausländische Zeitschriften und Anthologien übersetzt. Er ist in verschiedenen Institutionen im In- und Ausland vertreten. Mehr unter www.kauer.cz.

Překlad: Natálie Nera (Dunn)

PRAHA …TO BE CONTINUED

Praha.
Děvka stará a otrávená
a ochotná jít s každou generací znova.
Jsem jako Praha
žadonící o fotku,
jako cizinec o lásku,
jako turista věřící ve virtuální hodnoty.
Jsem explodující něha a pošetilá imaginace.
Sladím hořký lógr dvěma kostkami z vedlejší ulice.
Na okně pavouk včerejšího výbuchu.
Slávie.
Usínáš s ipodem v ruce.
S rozkoší, zábavou a neurózou na dosah.
S ujištěním, že existuje ještě další
místnost plná světla.

Zářivá pomlko mezi dvěma životy.
Chci být tvé sebevědomí,
chci být tvůj talent se skutečnou vnitřní složitostí,
se spektrem svých cynických,

kousavě vtipných a bleskových postřehů.
Chci být tvojí adresou v žlutém moleskinu,
tvůj artefakt i adrenalin.

Mrkni na mě, ať vím, že víš, o čem mluvím!
Dotýkáme se svých úzkostí jak břitvy.
Neoholení zbloudilci v polárních mapách.
Ale v celé té prožité melancholii
je tolik pravdy, ošklivosti, humoru, krásy,
že existuje jen jedna jediná odpověď…
Jít ven a žít!

(ze sbírky VNĚ/VE MNĚ)

PRAGUE…TO BE CONTINUED

Prague.
The old whore, bored and willing
to walk along each generation all over again.
I am like Prague begging for a photo,
like a foreigner pleading for love,
like a tourist believing in virtual values.
I am exploding tenderness and misguided imagination.
I sweeten the bitter dregs with two sugar cubes from the nearby street.
On the window – a spider of yesterday’s explosion.
Slavia.
You fall asleep with an i-Pod in your hand.
With pleasure, enjoyment and neurosis within my reach.
With assurance there is another
chamber full of light.

The shining pause between two lives.
I want to be your confidence,
I want to be your talent with the real inner complexity,
with the spectrum of cynical,

caustically witty and snap observations.
I want to be your address in the yellow Moleskin,
your artefact and adrenalin.

Wink at me so I am sure you know what I am talking about!

We touch our anxieties like razor blades.
Unshaven strayed people on the polar maps.
Yet, in all that lived-in melancholy
is so much truth, ugliness, humour, beauty,
there is only one answer in existence…
To go out and live!

HAIKU LIPS
Začíná dechem, zveřejňuje dech, křik, slovo,
možná se zalyká,
možná se jí dech úží
a v této úzkosti pulzuje její výraz.

Křehká,
zároveň nesmírně silná,
sestupující po paměti do svého lůna.
Noří se do stísněného prostoru po řasy,
voda jí oblévá obličej a deformuje rysy,
a ještě hlouběji,
až do paměti a vjemů svého nenarozeného
člověka – dítěte
koordinujícího lícní svaly.

Později se zraní, později se to zvrtne,
samo od sebe oderve,
pupeční šňůra kolem krku.
Popis je zrcadlem,
zkamenělým dechem,
zkamenělou vodou,
po níž chodím s kůží na trh.

Trhám z hlavy beraní roh,
přikládám do rozkroku,
tváří v tvář nerozluštitelnému.
Samá ruka, samá noha,
vysoké skoky, široké rozkroky,
dupové kombinace.
Mladické sloupy muskulatury
v mlžném oparu.
Vlámský šerosvit na Moravě.
Největší tragédie mého dospívání –
chlupy v podpaží.

Nad vodou mě drží jeden stupeň pod nulou.
Ranní Earl Grey zanechal mapu na ubruse –
převisy, moře, pouště,
vůně bergamotu a dálky.
Když slova nestačí, strkám do úst prsty,
experimentuji s možnostmi lyriky.
A pak ta bolest,
když kousnu do přebytečného masa.

Opouštím tě jako disk
v rytmicky fázovaném pohybu,
v choreografii diskobola
s lehkou bizarností
a vášní pro detail.

Sny o svobodě už nikdy
nebudou tak barevné.
Světlo jde tam, kam jdeš ty,
všitá do mého lemu.

(Ze sbírky HAPPYEND)

HAIKU LIPS
She begins with her breath, announcing her breath, scream, word,
Perhaps she is choking,
Perhaps her breath is becoming shallow
And in the shallow, her expression is throbbing.

Fragile,
Yet, immensely strong,
Retracing her steps back down to her cradle.
She submerges into a narrow space up to her lashes,
Water embraces her face and distorts her features,
And even deeper,
Into the memory and perceptions of the unborn
person – child
who coordinates her cheek muscles.

Later, she gets hurt, later, it all goes wrong,
She breaks herself away,
The umbilical cord around her throat.
The description is a mirror,
It’s a petrified breath,
It’s a fossilized water,
Which I walk on, bearing my soul.
I pill a ram’s horn from the head,
Attaching it to my crotch,
Facing the puzzle with no solution.
Gangly and clunky,
High jumps, wide-open crotches,
Step combinations.
The young columns of a muscle build
In the haze.
Flemish chiaroscuro in Moravia.
The biggest tragedy of my adolescence –
Hairs under my armpits.

I am kept above water by one degree above zero.
The morning Earl Grey left a map on the tablecloth –
The overhangs, seas, deserts,
The scent of the bergamot oranges and far-away places.
When the words are not enough, I stick my fingers in the mouth,
Experimenting with the possibilities of lyric poetry.
And then the pain follows,
When I bite into the leftover meat.

I leave you like a discus
In the rhythmically phased motion,
Choreographed like a discobolus
Slightly bizarre
And with passion for detail.

Dreams about freedom will never
Be so colourful again.
The light follows wherever you go,
Stitched inside my hem.

(From HAPPYEND, 2020 )

Hlasujte / Vote

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Web spravuje Webklient