John Challis (1984 v Londýně) je anglický básník, který vyučuje poezii na Univerzitě v Newcastlu, kde také obdržel doktorát. Je vítězem prestižních literárních cen Pushcart Prize a Northern Promise Award, kterou pořádá organizace New Writing North. Jeho básně se objevily na BBC Radio 4, v časopisech Magma, Poetry London, Poetry Salzburg Review, The North a The Rialto. Tyto tři básně pocházejí z malé sbírky – pamfletu Černý taxík, vydané v roce 2017 v prestižním Poetry Salzburg. Kniha se vrací do Londýna, dětství a domova Johna Challise, z pohledu jeho otce, taxikáře. Citlivě zachycuje historii města, jeho měnící se přítomnost a možnou budoucnost. Často se v ní objevuje mytická postava Charona, převozníka duší přes řeku Styx do podsvětí, která zrcadlí pověstného řidiče londýnského černého taxíku, který jezdí po zemi.

Twitter

John Challis (1984 in London) ist ein englischer Dichter, der an der Newcastle University Lyrik unterrichtet, wo er auch promovierte. Er ist der Gewinner der renommierten Pushcart-Preises und des Northern Promise Award, die von New Writing North organisiert werden. Seine Gedichte wurden bei BBC Radio 4, Magma, Poetry London, Poetry Salzburg Review, The North und The Rialto veröffentlicht. Diese drei Gedichte stammen aus einer kleinen Sammlung – der Black Taxi, die 2017 in dem renommierten Poetry Salzburg veröffentlicht wurde. Das Buch kehrt aus der Sicht seines Vaters, eines Taxifahrers, nach London zurück, der Kindheit und Heimat von John Challise. Es fängt sensibel die Geschichte der Stadt, ihre sich verändernde Gegenwart und mögliche Zukunft ein. Es zeigt oft die mythische Figur des Charon, einem Fährmann über den Fluss Styx in die Unterwelt, der den berühmten Fahrer eines schwarzen Londoner Taxis widerspiegelt, das quer durch das Land fährt.

Blood

I rose as the milkman planted his bottles
in our plastic cradle, to help you scrape
the windscreen’s frost, never a curse on your lips.
At Stratford Market I watched you lift

boxes of cabbage and leek, your arms as thick
as horse’s thighs, your vest always damp with sweat.
You loaded the buyer with England’s growth.
The sun ploughed light into the market’s heart.

Your lips loosened as you drank into morning
and lit up the doings of countless nights,
how even the Krays were spreading the fruit,
how business advances by spill and spread:

how money that lasts is made by blood.
A cotchel of stock and a packet of ponies
was all retirement afforded, as time deferred
and we overlapped: I rose and started the engine.

On the rank I handle the headlines. My hands,
already dark from notes, sweat the bad news
from the paper. At home, my son, who put in
the line breaks, works in the light of a desk lamp.

Překlad Natalie Nera (Dunn)
Blood, Cabbie’s Creed, Editing, A Wake

Krev

Vstal jsem, když mlékař odložil láhve mlíka
do plastové přepravky, pak pomohl seškrabat
námrazu na autě, vždy ve vší slušnosti.
Díval jsem se, jak na Stratfordském trhu zvedáš

krabice se zelím a pórkem, Tvé paže jsou silné
jako stehna koní, Tvé tílko je pořád propocené.
Naložil jsi nákupčímu vše, co vyrostlo v Anglii.
Slunce ořízlo světlem srdce tržnice.

Tvé rty se uvolnily, pil jsi až do rána,
a osvítily činy nespočetných nocí,
jak i bratři Krayové rozhazují ovoce,
jak byznys roste a vzkvétá krveprolitím:

peníze, které vydrží, jsou vydělané krví.
Neprodané přebytky a balíky prachů
je vše, co sis k stáru mohl dovolit, když se čas zastavil
a naše cesty se protnuly: vstal jsem a nastartoval auto.

Na stánku listuji titulky. Mé ruce,
zčernalé od potrhaných bankovek, potem
otisknu špatné zprávy z novin. Můj syn doma
sedí pod lampou a rozděluje verše na řádky.

Cabbie’s Creed


This is my cab. The tyres are full of air. The tank sloshes
with diesel.
My bag is heavy with copper.
This is the meter that knows the maths to turn time into money.
Some have fins with electronic screens. Some are covered
like racecar drivers in competing logos.
I avoid other cabbies.
All space is unsold media.
They talk of lower takings.
Some of them are sick of being called poorly educated.
I try to keep mine spotless.
Some think they know better.
Not Underground, nor double-decker, but the black cab
is the symbol of the city.
I taught my son to leather.
Years ago, when I was green, a man pulled a knife on me.
I threw a racist out.
A politician spoke here indiscreetly.
A well-known actor vomited.
It is dark and polluting.
My age is unimportant. There are limousines and minivans.
There are cabs as large as hearses.
Even here, the police
are bored. If it isn’t polished, it reflects badly on the capital.

Krédo taxikáře

To je můj taxík. Mám naplněné pneumatiky. V nádrži šplíchá
nafta.
Tašku mám plnou drobásků.

Můj měřící přístroj umí spočítat, jak přeměnit čas na peníze.

Někdo má na střeše přidělanou ploutev s obrazovkou, a jiný olepil
svůj vůz nesourodými nálepkami jako závodní auto.
Ostatním taxikářům se vyhýbám.

Prázdné místo představuje neprodané reklamy.
Mluví se o nižších výdělcích.
Někteří mají plné zuby, když jsou označováni za nevzdělané.
Snažím se ho udržovat bez poskvrny.
Někteří si myslí, že všechno vědí nejlépe.

Ne metro, ne poschoďový autobus, ale černý taxík
je symbolem velkoměsta.

Naučil jsem svého syna, jak leštit kapotu.
Před lety když jsem začínal, jeden člověk na mě vytáhl nůž.
Jednou jsem vyhodil rasistu.
Politik nebyl přede mnou diskrétní.
Známý herec se pozvracel.
Padá kontaminovaná tma.
Není důležité, kolik mi je. Jsou tu i limuzíny a minidodávky.
Některé taxíky jsou velké jako pohřebák.
I tady se policajti
nudí. Když není vše vyleštěno, vrhá to špatné světlo na hlavní město.

Editing

When stories no longer tell themselves and the tree
is a cindery slag, I swap my beanie for a flat cap,
jeans for woollen slacks, and conceal a camera across
the border. I arrive in the year he is lugging the chain

with a hundred hardened cockneys. Fresh from war,
the only jobs are mooring ships at Docklands.
Discreetly I extend the tape, a yellow aluminium tongue,
and twist the cylinder of the camera’s lens

as if to set a thermostat. But the shot I want
is underneath the masonry of our estate; buried
in the mudflats; beneath the slack sail of the sickbed sheet;
the snuffed blue landscape, void of body heat.

Redakční práce

Až budou příběhy zapomenuté a ze stromu
zbude spálená škvára, vrátím se zpět s bekovkou místo hučky,
místo džín obléknu vlněné tepláky, a při vstupu do nové země
schovám foťák. Přistanu v roce, kdy na řetězu táhnou loď

stovky drsných Cockneyů. Právě se vrátili z války,
na práci je jen přivazování lodí v přístavní čtvrti.
Nenápadně natáhnu pásku, ten žlutý jazyk z hlíníku,
a zakroutím válečkem čočky foťáku,

jako kdybych nastavoval termostat. Ale záběr, který chci,
je skrytý pod zdivem našeho sídliště, pohřbený
pod říčním bahnem; pod uvolněnou plachtou nemocničního prostěradla
vyprahlá krajina modři, pustina sálajícího těla.

A Wake

Although you are only an hour under
at your wake we begin to speculate
on the whereabouts of your soul.
My uncle is the first to wonder
if your body has turned to bait
for the worms to burrow into?
And if a pheasant has fed on them?
And if the pub chef picked the shot,
plucked, cooked and served
that same pheasant on our plates?
And what of the vampiric greens
that bled you of your nutrients?
Does the spinach represent
your soul? Was it you we ate? H
ave you already filtered down
to ruminate in our bowels?
When my uncle holds his pint glass high
and circles the ring of teary eyes,
each word of every toast he sounds
works to speak your soul awake.

Pohřební hostina

I když jsi pod hlínou sotva hodinu,
na Tvý pohřební hostině už spekulujem’,
kam se poděla Tvoje duše.
První se zeptá strejda,
jestli se Tvoje tělo přeměnilo v návnadu
pro žížaly, který se do Tebe zavrtaj’?
A co když je pak sežere bažant?
A co když hospodskej kuchař koupí,
oškube, uvaří a naservíruje
toho bažanta na našich talířích?
A co ta upírská zelenina,
která Tě připravila o živiny?
Je snad špenát symbolem
Tvé duše? Snědli jsme tak vlastně Tebe?
Prosákl jsi do nás už tak hluboko,
že Tě trávíme v našich útrobách?
Když strejda pozvedne vysoko svou pintu
a obkrouží místnost slzavýma očima,
vyslovuje každý slovo svýho přípitku tak,
že se snaží udržet Tvou duši při životě.

Hlasujte / Vote
Web vyrobili ve Webklient.cz