<! –– stejne vysoke bloky ––>

Perská básnířka. Autorka básnické sbírky Upřímnou soustrast větru (2016).

When A Man Cheats On A Woman

When a man cheats on a woman,
It means they haven’t exchanged letters for long
Or have hidden the truth at the bottom of honey jar
So any time they take off a layer by knife
Their hands get so sticky
That they give up the jar altogether.

When a man cheats on a woman,
The man has long played at being weak
And then, the old Mrs Anderson
While looking for the dental floss
Finds him by the jar of honey.

The woman finds out about this
When she is running on treadmill at 9 km/h
Now she is running to warn Mrs Anderson.

When a man cheats on a woman,
It doesn’t mean that he is no longer in love.
The man is in Prague
The woman in Tehran
Multiple earthquakes have occurred between them.

Many have survived,
Many got lost,
But the tongue is still licking away the corrosions
To reveal the depth of the dent.

When a woman finds out about the cheating,
She sleeps on white marble for quite a while
And asks around for cyanide capsule.
She then runs into old Mr. Anderson
Who chain-smokes, despite the warnings by her wife
And is inflicted by pneumonia
Due to long sleeps on the white marble.

When a man cheats on a woman
He should take the window out of its frame
Before the sunrise.

(translated from Persian into English by Amir Ahmadi Aryan)


You stole my role Lucia
You stole my prince
What is this stab of pain in your heart?
I jab the knife in my tongue.

My recuperation will take long
So you have time to practice more before the performance night.
You’re already up on their hands,
Don’t you hear them?

You have the opportunity to be professional
To be mean.
Don’t complain about the sores in your mouth
You got them from the kisses.

I am going to pull the tongue out
But to be honest with you
I don’t know when I expelled that cloth rabbits out of the room
Or signed the letter sent by the court
Or became a widow.

But he turned up before all that
The prince, I mean.
We were glued to each other, Lucia
Like spiders stuck in each other’s web
We kept crouching over the books
Got scholarships
Honorary PhDs
And it didn’t let me accompany it to the airport
The spider I mean, Lucia.

Did you set a trap for it,
Or did it hit on you from its slime?
It must’ve invited you to dance
You must’ve kept silent when its phone kept ringing.
Don’t let it eat away at your soul, Lucia.

War is what it is
You have to have your bags packed all the time
You don’t know where you’d be tomorrow.

He sometimes slips through the gaps on the sofa
And Spreads his papers.
He must have told you about Siahkal
Or the persistence of a woman in teeming streets of Tehran.

Lucia! You little blonde thief!
Don’t rummage through his niche
That’s where he goes often
To float on the lingering memories
With the victims of Khavaran,
Siahkal jungle,
Is he still floating towards Azadi square?

I can’t see myself,
It looks as if I’m shot
Or hit in the face by a tear gas grenade.

I’m not pestering you Lucia,
But please keep your bike away from his bike
Lean it on a cement wall
Your love I mean, Lucia.

Take care of its brake and chain
Your bike I mean.

You can’t imagine how I turn the knife in my mouth.
The palate is leaking
As if my teeth are getting tarred
Red tar.

My brain is bleeding Lucia
And my words are all crimson
Those little victims dreaming of your green eyes.

Don’t worry Lucia
I am nowhere
And I wasn’t supposed to be anywhere
Just my tongue doesn’t stop bleeding.

(translated from Persian into English by Amir Ahmadi Aryan)

A Veil That Is Not On My Face

How can I get up with a face that isn’t mine?
The lamp shines pointlessly in my veins
The teeth have blocked the throat
The history is placed on my liver,
And sadness has cast a shadow over my face like a Mexican hat.

How can I walk with a body that isn’t mine?
The legs pay the urban taxes respectively
A war has broken out between desire and fear
The corridor is swallowed by darkness.

The cage plays slide game with its bars
As the sky reaches the ground,
How can I vomit it when the stomach isn’t mine?

The confession began when the drops fall
Confession to overconsumption of sorrow
And locking out
The body that isn’t mine.

Pebbles rain from the clock
The lungs are cloudy in part
With scattered rain on heights.
The weather forecast indicates that passing through the body
Puts you at risk.

I pay taxes for nightmares that aren’t mine.
Teeth have blocked the throat
I place philosophy on the liver with stretcher.

The impossible refuses to analyze the neck.
The moths stay in veins
I don’t own my look at this hour.

I dive to catch the ball
Before it hits the net that isn’t mine.

You, dead bride, trailing the tail of your dress through the corridors,
When a marriage is sealed in the heaven
How could it be registered on earth?

The body is passed around
The body ascends
The body flutters
The body cracks
The body breaks itself
How could the body be born through a hole that isn’t mine?

My throat is clogged with fog.
The pigeon nest is filled with pebbles deep down.
The pigeon has laid egg on the phone book.

I call the ministry of transportation,
I call the weather forecast institute
Before the marriage is sealed in the heavens.
The numbers fall on heights that aren’t mine.

The wind blows in vain
I take off the veil in vain,
I shouldn’t expose myself to the world after exiting the womb.
The road takes its toll.

How can I cry for myself
For you
With eyes that aren’t mine?

(translated from Persian into English by Amir Ahmadi Aryan)

Hair Falls In Silence

The mirror ran between us
And as it distanced itself from the station
Collapsed on the railroads.

Memory went as far as eternity
And the cube swallowed the darkness.
It swallowed the railroads
And the bag opened up its mouth of striped shirts
Along with a shawl whose fluff are spread on the trees
To the other side of the world.

Snow was the continuation of silence
That trailed the clouds parallel to the train
Parallel to railroads made of veins.
The fog stopped the motion with its palm.

Was it salt or mercury
Dancing on the silver spoon?

The moment of dissolution
Never returned to the mirror.
I knelt before that part of memory
And fruit slices
slipped into the bowl with cream and lemon juice.

We made love on the edges of wooden cupboards
On the edges of railroads
And that look
Was the last apple between cream and suger.

The blusher
Is a soldier standing with its smeared spots before the mirror
And comb
Is a fortress to jail the hair.

Will I ever capture the past again?
Will it fertilize the follicles?
The hair falls in silence
And the gramophone revolves with the rhythm of absence.
You go through my fingers
Searching the light that recedes into the lamp.

Which one of us broke that promise?
The eyes shed mercury behind the door
The knob sheds mercury when it’s turned.

Mercury boils in electric kettle
When you open up the melon.
Mercury drips on the cupboards
On the railroads.

Close the fridge door,
Close the eternity
And don’t call the woman who became a saint in front of the fireplace
With that accent.

I seek refuge in that white shirt
Whose trail goes all the way to another continent.

I stand between the statue and the mirror,
And a mask is the last resort for facing yourself
Among the objects
Striped shirts
And the shawl whose fluff sits on trees
To the other end of the world.

(translated from Persian into English by Amir Ahmadi Aryan)

Když muž podvádí ženu

Když muž podvádí ženu,
Znamená to, že si dlouho nevyměnili dopisy
Nebo ukryli pravdu na dně láhve s medem
A tak pokaždé, když sloupnou nožem vrstvu,
Se jejich ruce tak ulepí,
Že tu láhev raději nechají být.

Když muž podvádí ženu,
Muž tak dlouho předstíral, až zeslábl
A potom ho stará paní Andersonová,
Zatímco hledá zubní nit,
Najde u láhve s medem.

Žena se o tom dozví,
Když utíká na běžeckém pásu devítikilometrovou rychlostí.
Teď běží varovat paní Andersonovou.

Když muž podvádí ženu,
Neznamená to, že už dál nemiluje.
Muž je v Praze.
Žena v Teheránu.
Došlo mezi nimi k četným zemětřesením.

Mnozí přežili,
Mnozí se ztratili,
Ale jazyk doposud olizuje rez,
Aby odhalil hloubku prohlubně.

Když se žena dozví o podvádění,
Spí nějakou dobu na bílém mramoru
A ptá se po kapsli s kyanidem.
Potom běží za starým panem Andersonem,
Jenž, navzdory varování své paní, kouří jednu od druhé
A chytne zápal plic
Kvůli dlouhému spaní na bílém mramoru.

Když muž podvádí ženu,
Měl by vysadit okno z rámu
Před svítáním.

(z angličtiny přeložil Radek Hasalík)


Ukradla jste mou roli, Lucie.
Ukradla jste mého prince.
Jaké je to bolestivé bodnutí ve vašem srdci?
Zabodnu nůž do svého jazyka.

Mé zotavení potrvá dlouho,
Takže máte čas trénovat před představením noci.
Jste už vzhůru.
Neslyšíte je?

Máte příležitost být profesionální,
Být hrubá.
Nestěžujte si na vředy ve svých ústech,
Máte je z polibků.

Co nevidět vytrhnu jazyk,
Ale abych k vám byla upřímná,
Nevím, kdy jsem z pokoje vyhodila ten hadr z králíka
Ani kdy jsem podepsala dopis zaslaný soudem
Ani kdy jsem ovdověla.

Ale on se objevil dřív, než celý ten
Princ, jak míním.
Nemohli jsme se navzájem odtrhnout, Lucie.
Jako pavouci uvíznutí v síti.
Krčili jsme se nad knihami.
Získávali stipendia,
Čestné doktoráty.
A nenechal mne, abych ho doprovodila na letiště,
Ten pavouk, jak míním, Lucie.

Nastražili jste na to past
Nebo to na vás udeřilo ze slizu?
Muselo vás to pozvat k tanci,
Museli jste zůstat potichu, když zvonil telefon.
Nenechte si rozežrat svou duši, Lucie.

Válka je tím, čím je.
Musíte mít stále sbalené kufry.
Nevíte, kde se octnete zítra.

Někdy proklouzne mezerami na pohovce
A Šíří své noviny.
Musel vám říct o Siahkalu
Nebo o houževnatosti ženy v přecpaných ulicích Teheránu.

Lucie, vy malá blonďatá zlodějko,
Nepřehrabujte se v jeho zákoutích,
Kam často chodí
Plout na přetrvávajících vzpomínkách
S oběťmi Chavaranu,
Džungle Siahkalu,
Pluje dosud k náměstí Azadí?

Nevidím samu sebe,
Vypadá to, jako bych byla zastřelena
Nebo zasažena do tváře granátem slzného plynu.

Nebudu vás obtěžovat, Lucie,
Ale, prosím, ponechte váš bicykl daleko od jeho.
Opřete jej o cementovou zeď
Vaší lásky, jak míním, Lucie.

Postarejte se o brzdy a řetěz
Vašeho bicyklu, jak míním.

Neumíte si představit, jak otáčím nožem v ústech.
Patro úst prosakuje,
Jako by mé zuby byly vyasfaltovány
Zarudlým térem.

Krvácí mi mozek, Lucie
A má slova jsou celá brunátná
Těmi drobnými oběťmi snícími o vašich zelených očích.

Nemějte strach, Lucie.
Nejsem nikde
Ani jsem nezamýšlela někde být.
Jen můj jazyk nezastaví krvácení.

(z angličtiny přeložil Radek Hasalík)

Závoj, jenž není na mé tváři

Jak mohu vstávat s tváří, jež není moje?
Lampa svítí zbytečně v mých žilách,
Zuby zatarasily hrdlo,
Historie našla své místo na mých játrech
A smutek zastínil mou tvář jako mexický klobouk.

Jak mohu jít s tělem, jež není moje?
Nohy platí městskou daň, respektive
Vypukla válka mezi přáním a strachem.
Chodbu pohltila tma.

Klec hraje na klouzanou se svými mřížemi,
Stejně jako nebe dosáhne na zem,
Jak mohu zvracet, když žaludek není můj?

Vyznání začalo, když kapky padají.
Vyznání nadspotřebě smutku
A uzamčení
Těla, jež není moje.

Oblázky deště z hodin,
Plíce jsou místy oblačné
Rozptýleným deštěm ve vyšších polohách.
Předpověď počasí ukazuje, že průchod tělem
Ti přinese riziko.

Platím daň za noční můry, které nejsou moje.
Zuby zatarasily hrdlo.
Umísťuji filozofii na játra s nosítky.

Nemožnost odmítá analyzovat krk.
Můry zůstávají v žilách.
Nevlastním pohled na tuto hodinu.

Potápím se, abych chytila míč,
Dříve než trefí síť, jež není moje.

Ty, mrtvá nevěsta, suneš chodbami vlečku svých šatů,
Jestli je manželství uzavřeno na nebesích,
Jak by mohlo být uznáno na zemi?

Tělo koluje,
Tělo stoupá,
Tělo vlaje,
Tělo praská,
Tělo se roztrhne,
Jak by se mohlo tělo narodit otvorem, který není můj?

Mé hrdlo je ucpané mlhou.
Holubí hnízdo je hluboko vespod naplněno oblázky.
Holub snesl vejce na telefonní seznam.

Volám ministerstvo dopravy,
Volám ústav předpovědi počasí
Před uzavřením manželství na nebesích.
Čísla padají na výsostech, které nejsou moje.

Vítr vane v žilách,
Marně sundávám závoj,
Po opuštění lůna se nemohu ukázat světu.
Cesta si vybírá svou daň.

Jak mohu plakat nad sebou,
Nad tebou
Očima, které nejsou moje?

(z angličtiny přeložil Radek Hasalík)

Vlasy v tichosti padají

Zrcadlo vběhlo mezi nás
A jakmile se vzdálilo od nádraží,
Zhroutilo se na kolejích.

Paměť došla tak daleko jako věčnost
A krychle spolkla temnotu.
Spolkla koleje
A kabela roztáhla ústa pruhovaných košilí
Spolu s šálem, jehož chmýří povívá na stromech
Na druhé straně světa.

Sníh byl trváním mlčení,
Které táhlo mraky rovnoběžné s vlakem,
Rovnoběžné s kolejemi vyrobenými z žil.
Mlha zastavila pohyb svou dlaní.

Byla to sůl nebo rtuť
tančící na stříbrné lžíci?

Chvíle rozpuštění
Se nikdy nevrátí k zrcadlu.
Poklekla jsem před tou částí paměti
A ovocné plátky
Klouzaly do misky se šlehačkou a citronovou šťávou.

Milovali jsme se na hranách dřevěných skříní,
Na hranách kolejí
A ten pohled
Byl posledním jablkem mezi šlehačkou a cukrem.

Je zašpiněný voják stojící před zrcadlem
A hřeben
Je pevnost k uvěznění vlasů.

Zachytím někdy znovu minulost?
Oplodním vlasové váčky?
Vlasy v tichosti padají
A gramofón se otáčí v nepřítomném rytmu.
Jdeš mými prsty
Hledat světlo ztrácející se v lampě.

Kdo z nás porušil ten slib?
Oči roní za dveřmi rtuť,
Klika roní rtuť, jakmile se jí pohne.

Rtuť se vaří v rychlovarné konvici,
Když rozkrojíš meloun.
Rtuť kape na skříně,
Na koleje.

Zavři dveře lednice,
Zavři věčnost
A nevolej ženu, která se stala světicí u krbu,
S takovým důrazem.

Hledám útočiště v té bílé košili,
Jejíž pach se táhne až na jiný světadíl.

Stojím mezi sochou a zrcadlem
A maska je poslední možnost, jak ti čelit
Mezi předměty,
Pruhovanými košilemi
A šálem, jehož chmýří usedá na stromech
Na druhém konci světa.

(z angličtiny přeložil Radek Hasalík)

1/5 - (1 vote)
Tvorba webových stránek: Webklient