Bosenský básník, spisovatel a překladatel.

Stevan Tontić (1946) is one of the most renowned contemporary Serbian poets. In addition to poetry, he writes prose, essays, reviews, anthologies. He also translates from German into Serbian. By 1993 he had lived in Sarajevo where he worked as an editor at the biggest publishing house “Svjetlost”. After that, by 2001 he had lived in Germany. He received his first awards in Yugoslavia: the award of the journal Mladost, Šantić Award, the Sixth April Award of Sarajevo, followed by important Serbian literary awards: the Rakić Award, Zmaj Award, Kočić Award, Antić Award. He has received the Žiča Chrysobulls Award for the “profound lyrical testimony of the accident of war and exile” and the Ljubomir Nenadović Award for a travelogue. He also received the “Literature in Exile” prize of the city of Heidelberg. His most important books are Secret Correspondence, The Sarajevo Manuscript, My Psalm (German: Mein Psalm) published in Berlin, The Blessing of Exile, Sacred and Cursed, An Angel Turned into me Through Lattices, Christ’s Jester, and a travelogue Those Places. He published anthologies Modern Poetry of Bosnia and Herzegovina and Modern Serbian Poetry (the great book of Serbian poetry from Kostić and Ilić to the present day). His books of poetry have been published in several foreign languages.

Stevan Tontić (1946) – einer der bedeutendsten serbischen Dichter. Neben Poesie schreibt er auch Prosa, Essays, Kritik, Anthologien. Darüber hinaus übersetzt er vom Deutschen ins Serbische. Bis 1939 lebte er in Sarajevo, wo er als Redakteur im größten Verlag „Svjetlost“ arbeitete. Nachdem lebte er bis 2001 in Deutschland. Seine ersten Preise gewann er noch in Jugoslawien: der Preis des Blattes „Mladost“, der Šantić-Preis, der 6. April-Preis der Stadt Sarajevo und danach wurde er mit weiteren serbischen Literaturpreisen ausgezeichnet: der Rakić-Preis, der Zmaj-Preis, der Kočić-Preis, der Antić-Preis. Er wurde mit dem renommierten Žička-Hrisovulja-Preis für das „tiefe lyrische Zeugniss der Leiden des Krieges und der Verbannung“ sowie mit dem Ljubomir-Nenadović-Preis für sein Reisebuch ausgezeichnet. Darüber hinaus wurde er mit dem Hilde-Domin-Preis für Literatur im Exil der Stadt Heidelberg ausgezeichnet. Seine bedeutendsten Bücher sind: Handschrift aus Sarajevo, Mein Psalm / Moj Psalm – in Berlin veröffentlicht, Segen des Exils, Dein Herz, Häschen, Ein Engel erschien durch meine Gitter, Verwunderte Zunge, Odysseus an Penelope sowie Reiseberichte Diese Orte. Er veröffentlichte Anthologien Neuere Dichtung aus Bosnien und Herzegowina und Moderne serbische Dichtung (ein großes Buch der serbischen Poesie von Kostić und Ilić bis heute).

EVROPA, DNES A NAVŽDY

Srbové jsou dnes — slyším — nejvíc zlořečený národ Evropy, vrahové a barbaři,
napolo Asiaté a poloviční zvířata,
ničitelé a hrobaři,
horda divokých bezbožníků, ještě nezkrocených
duchem svatým, civilizací.
Evropa je — ergo — plná takových
nejhorších národů,
Evropa, pyšná kolébka
historie, moci, ducha, kultury
(- nyní trochu Mozarta, pak zase tortury! —),
Evropa, bledá naše máti,
zneuctěná a zrazená,
Evropa, uzpůsobená pro velmožearaby,
Evropa, naše sláva, naše hroby.
A duch Evropy utajený,
tvůrčí, duch vskutku velké ceny? Ech,
ten nesedí s rukama v klíně! Ten jedná!
Z věkovitého kalu, hoře a špíny
evropských národů,
z mrazu a hrůzy evropských dějin,
neúmorně předělává, mistrovsky destiluje
poezii, filozofii a jiné nepotřebné,
čisté věci,
které, vzlétnuvší z evropského smetiště,
poblouznily též jiné konce planety.

NŮŽ

Vždy po obědě
ho řádně opláchnu,
natřu lihem,
zavinu do lněného hadříku,
pak do stříbrné folie
a uložím
hluboko
k ledu.

Chci, aby byl čistý a chladný,
když ho znenadání popadnu a vetknu
do temné hradby srdce.

BERÁNEK

Jaká je asi celého světa cena,
když Beránek není vykoupen?
Světská slova, to bývá prázdno jen,
vybledlé zločinem, cosi jak pěna.

Tak se popravuje stále znová,
a když nová a nová krev tryska,
snad i duch sílu získá,
vrátí se víra Beránkova.

MÉMU NÁRODU SMRT KOŠILE A SPODKY PŘEDE

Smrt tahá za uši
můj národ
jako by národ chodil do školy
a ona byla učitelkou
Vyhrnuje si oba rukávy po lokty
a vytahuje z mého národa
NĚCO
jen svatý Petr ví co
Můj národ má mozek
můj národ má varlata
ona přichází a dojí jej
pak z toho zpracovává
čisté zlato
Když muži mého národa
jdou do války
smrt se s jejich manželkami peleší
Národu mému smrt
košile a spodky přede

Web vyrobili ve Webklient.cz